Josef Cvrček (Vydělávej focením) a jeho zkušenosti

Zajímá Vás, jak se Josef Cvrček, autor kurzu Vydělávej focením, dostal k fotografii, jaké má s focením zkušenosti, jak mu klape společně s rodinným životem, jeho recenze současných trendů a pár dalších zajímavých tipů? Natočil jsem s ním rozhovor a tady ho máte. Včetně přepisu do textu 🙂

Tady si můžete poslechnout čtvrthodinový záznam našeho rozhovoru

[sociallocker]


[/sociallocker]

A tady je přepis rozhovoru

Jak jsi se dostal k fotografii a čím jsi začínal fotit?

pepa-cvrcekNo, já jsem se k fotce dostal tak trošičku omylem, já jsem začínal kdysi jako kameraman. Mě strašně bavilo natáčení a k tomu se začalo přibalovat fotografování, protože lidi většinou chtěli jak natočit tak nafotit. Zajistit obě služby najednou, jednou firmou.

No a přišel jsem na to, že je prostě strašně málo fotografů, kteří to nafotí tak, jak já si představuji. Za to ale bylo dost kameramanů, kteří to natočili kvalitně, možná i líp než já. A tak jsem se rozhodl, že to natáčení vždycky přenechám někomu, koho zaplatím a že já sám půjdu fotit. Místo toho, abych zaměstnával tedy fotografy, s kterými jsem byl nespokojený. Takže tak trošku omylem a velmi brzo mě tak fotka chytla mnohem, mnohem víc než právě to natáčení.

No a začínal jsem fotit to byl Canon 350D, to jakože první zrcadlovka digitální a od té doby jsem se stal obětí Canonu. A už jsem pořád jenom u Canonu, protože prostě to příslušenství mě nutí tam zůstat. Jsou někdy chvíle kdy bych měnil ale jindy jsou zase chvíle kdy bych neměnil.

Ale vzpomněl jsem si na takovou kuriozitku, můj takový úplně první fotoaparát to byl jeden z prvních digitálů od Olympusu. A on fotil v rozlišení 640×480 bodů a vešlo se mu na kartu celých asi 30 fotek. Tak to byly super fotky který jsem měl vždycky rád a byl jsem hrdina na školních výletech, protože jako digitální fotoaparát to všichni valili bulvy. A co na tom že to mělo rozlišení jenom 640×480 bodů.

Vzpomínáš si jaká byla tvá první placená zakázka nebo první prodej?

No vzpomínám, nevím jak moc obsáhle mluvit. Já jsem byl ještě student a pozval jsem si ty zákazníky k sobě… ne na kolej… my jsme měli pronajatý byt a bylo to 3+1 na 8 lidí, 8 studentů. No a já jsem se snažil na poslední chvíli z toho studentského bytu udělat něco jako kanceláře, aby to jakože udělalo dojem. Teď vůbec nechápu proč jsem ty lidi tenkrát nepozval třeba do kavárny. Možná jsem si myslel, že musí vidět to, že mám stabilní zázemí.

Tak jsem si hrál na velkou firmu, kde ale každá židle byla jiná, každý monitor jiný, z toho ani nebyla většina z nich zapojená. No myslím si, že to museli tehdá naprosto hravě prokouknout, ale ve výsledku zakázka dopadla. Myslím si že hlavně kvůli ceně, protože jsem stál asi jen 800 Kč. Celodenní služba. Tak tam to asi bylo jasný, že ještě nebudu nějaký profík, a ty lidi od toho výsledku moc neočekávali. Ale byli příjemně překvapeni. Bylo to právě natáčení, natáčení svatby a ono v tom videu, to je asi i důvod, proč jsem přešel k té fotografii.

Ono v tom videu zase tak moc velký pokrok udělat nelze. Já když jsem něco natáčel a koukal jsem se na to po třech letech, tak mi přišlo že je to celkem kvalitní a měl jsem takový blbý pocit, že jsem na místě, neposouvám se sám dál. Ale u té fotografie, tam když se podívám půl roku zpátky na fotky, tak mám pocit že jsem urazil ohromný kus cesty. I z toho důvodu mi ta fotka sedla mnohem více.

Jinak tuhle zakázku jsem získal přes internet, udělal jsem si stránky, dal jsem nejnižší ceny široko daleko a myslel jsem si jak s tím udělám díru do světa. Ale tak povedlo se, první zakázka vyšla a byl jsem spokojený, že už mám nějakou zkušenost.

Jinak upozorním, že jsem do té doby v životě nebyl na svatbě, ani jen jako host. Prostě jsem nevěděl, co to svatba je a jak to vypadá, takže to bylo hodně zoufalé. A dokonce jsem kameru, kterou jsem koupil kvůli téhle zakázce, dostal těsně před tím. Takže mě se dostala kamera do ruky den před tím, než jsem šel tuhle svatbu natáčet a nebyla to žádná extra profi kamera, taková docela i malá. To jako neznamená, že bych neměl zkušenosti s natáčením. Jen jsem předtím natáčel na nějaké horší stroje, horší zařízení.

A tu kameru jsem koupil asi za 30.000 Kč, což byly peníze, které ušetřila manželka za rok své práce učitelky, kdy já jsem ještě studoval a flákal se. Tak ona pracně ušetřila 30.000 Kč a dala mi je na první kameru děkuji jí za to. Nicméně dnes říká, že to byla její nejlepší investice v životě.

Jak se ti daří skloubit fotografii s osobním životem?

No daří se mi to už teď, po dlouhé době. Byly tam takové 3, 4 roky kdy jsem fakt jel 12 až 16 hodin denně. Prostě furt a zapojoval jsem, což bylo možná ještě horší, do toho manželku. Protože ona chodila učit na základku a vždycky, když se vrátila, tak večer dělala se mnou na fotkách. Místo toho, abychom šli do divadla, kamkoliv, tak jsme dřeli a makali po nocích. O víkendech jsme fotili.

Fotograf hodně pracuje o víkendech, když fotí svatby a plesy. A došlo to docela daleko. Byla to ohromná krize a několikrát jsem s tím focením právě kvůli vztahu končil, protože to prostě nešlo. Ten vztah to úplně, ale úplně ničilo.

Trošičku jsem se pak zklidnil, začal jsem mít nějakou svojí hodnotu a řekl jsem si, že než obětovat další víkend a vlastně zase nějakým způsobem ničit ten vztah, tak když půjdu o víkendu fotit svatbu, tak si za to řeknu nějaké peníze, které mi za to „budou stát“. Dopadlo to tak, že jsem zdražil dvojnásobně a asi jsem se dostal teprve na tu cenu, kterou jsem si za tu práci představoval. Začalo mě to jednak bavit za ty peníze mnohem víc a jednak se stalo to, že jsem těch zakázek měl taky víc. Ale ve výsledku jsem nemusel tolik dělat protože..no tak teď jsem se zakecal. 🙂

Chtěl jsem říct, že jsem si trošičku uvědomil hodnotu.. nebo trošičku.. hodně jsem si uvědomil, o co přicházím kvůli tomu focení. Že můžu přijít o přítelkyni, tehdá ještě s kterou jsem byl už asi 6 let. A to jsem si řekl že ne. Nějak jsem to v sobě v podvědomí měl ty hodnoty a včas jsem se zastavil. Díky tedy i nějakým okolnostem jako že jsem byl na kurzu. Nikoli že bych si ho zaplatil, ale dokumentoval jsem školení Ivo Tomana. A tak jsem si prostě uvědomil, že to takhle nechci. A řekl jsem si, jestli si mám vybrat mezi přítelkyní a focením, tak si vybírám tu přítelkyni. A to jsem fakt upřímně končil a byl připravený že na to focení kašlu. Zdražil jsem dvojnásobně, protože jsem si vypočítal, kolik těch peněz potřebuji vydělat, aby to bylo reálné. A ejhle světe div se, po tom zdražení ten počet zakázek dokonce i stoupl. Takže my jsme pak museli i odmítat.

A to byl možná taky další zásadní, ono těch zlomů je hodně, ale já jsem se naučil říkat zákazníkům NE. Prostě když mi ta služba nevyhovovala, nebo jsem si řekl, že si udělám volný víkend a že ho strávím s Luckou, tak jsem prostě řekl ne. A stál jsem si za tím i když mě přemlouvali. A to byla těžká škola, říkat zákazníkovi ne. Ze začátku o ně byla nouze, takže jsem se strašně bál říct ne a vážil jsem si každé zakázky. A teď najednou jsem si připadal blbě, že si budu vybírat nebo co. No ale zvykl jsem si a stálo to za to. Takže díky tomuhle se mi povedlo trošku zbrzdit.

3-252-children_full A pak byl další ohromný zlom, kdy se narodily děti. A v tu chvíli si člověk poprvé fakt uvědomí hodnotu sebe a svého času, když vidí, jak ty děcka neskutečně ale neskutečně rychle rostou. To mě vlastně přimělo k tomu, že ta práce není zase tak důležitá. A důležité je si žít život tak, abych byl spokojený. No a pak nějakým způsobem se na to ty peníze přilepí. A fakt to takhle funguje. Takže já jsem díky dětem naprosto zapomněl, že existuje nějaká práce. Začal jsem si prostě užívat život.

Měl jsem strach, jestli za 2 měsíce budou peníze. To víš že jo, ale hlavně že byly. A byly dokonce mnohem, mnohem větší. A čím víc jsem si užíval a čím víc jsem si našel času na rodinu, na děti a na sebe, a čím míň jsem pracoval, tak tím víc jsem paradoxně dokázal vydělat peněz.

On tam je samozřejmě nějaký fokus, že jsem se začal zabývat věcmi, které ty peníze opravdu vydělávají. A ty věci, které zase tak moc nevydělávali, tak ty jsem prostě přestal dělat a začal jsem na to těm zákazníkům prostě říkat ne. Takže takovýmhle nějakým způsobem se mi daří to skloubit. Tu práci, nebo jestli lze vůbec hovořit o práci. To svý podnikání a rodinu a soukromý život, protože jsem na první místo dal opravdu ty první priority. Takže ve výsledku trávím hodně času s rodinou, s dětmi a někdy i sám se sebou a to mě dělá.. v pohodě. Tak nějak vyrovnaného. A jsem v klidu a jak jsem v klidu a dobře naladěný tak vymýšlím velmi zajímavě věci a projekty které vydělávají těch peněz mnohem více něž když jsem předtím fotil maturitní plesy v zakouřených sálech za stovku na hodinu.

Ale k tomu se člověk musí dopracovat. Tam je prostě nějaká cesta sedmi let a myslím si, že to prostě nejde si říct z minuty na minutu „a od zítřka to bude jinak“. Ale důležité je znát hodnotu svého času. Ale to jsem se zakecal, omlouvám se. 🙂

Bereš si pokaždé na „dovolenou“ výbavu na focení? Co všechno sebou vozíš?

Tak to je taková zapeklitá otázka protože jako co je dovolená? Já jako slovo dovolená neznám, já mám jednu velkou dovolenou a dělám od rána do večera jenom to co chci. Já vůbec nepřemýšlím nad tím, že dneska jdu pracovat. Jo prostě já to mám jinak.

Dneska se mi chce jít fotit, tak si jdu zafotit a dneska se mi chce být s dětma, tak jsem s dětma a dneska se mi nechce vstávat tak prostě nevstávám. Já to nějak mám hodně dohromady, když jsem třeba, někdo by řekl možná na dovolené.

Že třeba v Beskydech jsme byli na chatičce. Tak sice jsem tam jakože na dovolené, ale zároveň prostě pracuji. Protože tam mám s sebou počítač a posílám nějaké e-maily nebo mám automaty mailové. Takže si to tam vyřídím během chvilky. Pak to pracuje nějakým způsobem za mě, nebo tam natočím nějaké video pro svoji databázi. 10 minutek když běháme s děckama v lese, tak vezmu kameru a natočím nějaký zajímavý tip.

A to je vlastně jakože práce a není to práce. Takže já to nemám striktně, že je 8 hodin práce a 8 hodin třeba nějaké užívání si. Mě se to tak jako prolíná jedno do druhého.

No a co se týká té techniky, tak já vozím s sebou kompakt, což je trochu úsměvné. Ale ona ta zrcadlovka je strašně nepraktická, velká, těžká a hlavně tak trošičku i drahá. Člověk pak má strach. A nechci to nechávat v autě a nechce se mi s tím tahat na zádech. Takže já vlastně fotím na dovolených kompaktem a ty fotky jsou postačující. I s kompaktem jde udělat docela zajímavé fotky.

Máš nějaká nejoblíbenější místa?

Já nemám nic konkrétního. Strašně rád jezdím na nová místa.

glyder_fawr_rocksNerad se opakuji ale miluju hory. Jakože jakékoli hory jsou pro mě naprosto úchvatné. Úžasné a skvěle si tam odpočinu. Z tohohle pohledu jsem asi nejčastěji byl na Malé Fatře, nad Martinem. Několikrát. Jakože to jsou hory které už se mi líbí.

Myslím tím, že když mám rád hory, tak potřebuji, aby to už mělo pokud možno ty holé vršky a byly tam výhledy. Ne aby to bylo zarostlé jak Šumava. Ale i Šumava je dobrá. No a, z tohohle pohledu se mi ty hory líbí nejvíc, takže jakékoli hory.

Jaké máš oblíbené možnosti propagace své tvorby?

No, tak já už mám asi jedinou variantu a to je taková ta cesta zákazníka o které mluvím v projektu Vydělávej focením.

Já prostě tvořím, nebo už dělám zakázky. To ukazuji lidem, dávám jim spoustu hodnotných informací a je kolem mně takové ohromně množství lidí, že se na mně tak nějak chytají ti, kteří souzní. Souzní s mým stylem života, souzní s mými názory. A pak taky samozřejmě s mými fotografiemi.

Ale mám vlastně díky tomuhle postupu, který v tom projektu vlastně odhaluji, a o kterém tam mluvím, tak díky němu mám to štěstí, že ty zákazníci mají ke mně ohromně blízko. Že to prostě není jenom o tom, že se jim líbí mé fotky. Ale líbí se jim třeba i můj styl života. A my si s těmi lidmi potom perfektně sedíme a ty fotky potom jsou úžasný a úchvatný a všem se líbí.

A teď nemluvím o technické dokonalosti. Teď mluvím hlavně o těch pocitech, které jsou kolem toho procesu focení. I kolem těch vzpomínek lidí, když potom koukají na ty fotky a vzpomínají na to, jak to tam se mnou fotili.

Takže tohle doporučuji právě z toho důvodu, že nehoním já zákazníka nějakou reklamou. Ale oni si vlastně sami hledají mně, protože se jim líbí moje práce a moje životní filozofie.

Máš nějaké doporučení pro návštěvníky se zájmem o fotografii, třeba něco opomíjené nebo ne až tak obvyklé?

No, co se týká tipů pro fotografy tak já bych řekl „foťte srdcem“.

Ono to tak jako vypadá, že musí být dokonale nastavená technika. Protože všude se píše o tom, jaké clonové číslo, čas a jaké objektivy a co udělat s bleskem. A všude se zkoumá kvalita. Ve všech knihách a na všech kurzech.

Ta fotka je o něčem úplně jiným. Ale ona není o dokonalé technice a dokonale nastaveným fotoaparátu a špičkových znalostech. Ta fotka je prostě o tom srdíčku. A do té fotky vy podvědomě reflektujete svůj život. To jak se máte. Když jste v pohodě tak máte fotky v pohodě. Takže já bych skoro tak řekl, foťte hlavně srdíčkem.

Ať si užíváte a máte radost z toho procesu focení a ať má radost z těch fotek i ten, komu je dáte. A ten, koho fotíte. A kašlete na všechny kecy kolem toho, jak mají ty fotky vypadat. Nikdo nemá patent na rozum v tomhle směru. A je to jen vaše projekce a vaše realita života.

Díky Pepo za rozhovor a informace 🙂

Pokud vás zajímá Pepův online kurz Vydělávej focením, podívejte se na něj tady.

A taky Vám prozradím tajemství… Ke vstupu do rozšířené části Pepova kurzu nabízíme s manželkou Janinkou dárky v celkové hodnotě přes 6.000,- Kč.

podívejte se tady na seznam dárků

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *