Řešil jsem to spoustu let a nakonec se to povedlo. A dokonce víckrát 🙂
8 let jsem kouřil a pak jsem přestal. Od té doby už 19 let nekouřím.
S alkoholem to bylo ještě zajímavější. Aktivně jsem chlastal asi 15 let. Čím dál víc. To co já jsem vypil, by hned tak někdo nepřeplaval. A taky jsem přestal. Je to už 7 nebo 8 let. Přestal jsem to počítat.
Cigarety
Samozřejmě že to nešlo najednou. Jak se říká.. Přestat kouřit se dá v pohodě, já už přestal osmkrát 🙂
Přestával jsem kouřit asi 4x. Pokaždé z nějakého takového důvodu, že bych asi neměl kouřit. Že to škodí zdraví. Že se to nelíbí rodičům. Nebo se to nelíbilo nějaké slečně. Tak jsem jí říkal.. Když spolu budeme chodit, aspoň budu mít důvod přestat. Ptákoviny 🙂
Neexistuje vnější důvod, který by vám pomohl přestat, nebo za vás překonal vaše závislosti. Důležité je vlastní rozhodnutí.
Prostě jsem najednou zjistil, že mi to vlastně nechutná. Oblečení že mi potom smrdí. Leze to do peněz a když si nezapálím, jsem pak nervózní.
Tak jsem se rozhodl. Jen tak při chůzi. Šel jsem po Slatiňanech, zatáčel jsem z Nádražní ulice do Wolkerovy a najednou jako kdyby mnou projel blesk. Mezi dvěma kroky se zpomalil čas, v hlavě se mi převinul film a já se rozhodl. A přestal jsem kouřit.
Krabičku s 18 cigaretami a zapalovačem jsem ještě měsíc nosil ze setrvačnosti v kapse. Pak jsem ji zahodil. Zbytečně mi zabírala místo 🙂
Alkohol
Pokud jde o alkohol, to byla větší legrace. Závislost byla postupně čím dál silnější. I důvody byly pádnější. Druhý den mi třeba bylo špatně. Pozdě jsem vstával a mračil se na celý svět. Samozřejmě když jsem si dal panáka, pivo, nebo skleničku vína, bylo to najednou lepší. Pocuchané nervy se uklidnily a zainteresovaní bubáci si zamnuli ruce.
Několikrát jsem přestal a zase začal. Nejdéle jsem to vydržel asi půl roku. Vždycky se našel důvod, dát si výjimečně pár piv, nebo trochu vína. Byla oslava, silvestr, narozky. Hele dej si, to bys mě urazil, kdybysme si nepřipili. A tak… Prostě jsem se vzdal své vůle a rozhodl se podle přání někoho jiného. A už jsem se zase vezl. Postupně ubývalo těch druhých dnů, kdy by mi bylo špatně. Nedal jsem jim šanci. Prostě jsem je předběhl a vyrazil na pivo hned ráno, než to přijde.
Vadí vám alkohol při práci? Nepracujte. Ano, i tam jsem byl. V tom stavu už se špatně odmítá myšlenka vyrazit na pivo i když víte, že je to hodně špatnej nápad.
Odstěhoval jsem se z Prahy, kde jsem byl kvůli práci, zpátky do Slatiňan. Chodil jsem na procházky do přírody a čistil si postupně hlavu. I tak jsem chodil do hospody, ale trochu se mi ulevilo. A jeden den ráno, kdy mi bylo zase blbě a chystal jsem se omrknout, kde už mají otevřeno, mě to najednou napadlo. Čistý a jasný hlas v hlavě..
[blockquote align=“none“]Sám jsi zodpovědný za to, co se Ti děje. Jak se cítíš, je jen důsledek Tvého rozhodnutí.[/blockquote]
A dost!
To mě zastavilo. Uvařil jsem si čaj z bazalky, nachystal si velkou červenou a bílou svíčku (červená = rozhodnost, bílá = očištění), postavil je vedle sebe a zapálil. A užíval si následky včerejšího rozhodnutí.
8 hodin jsem koukal upřeně na svíčky a soustředil se na své rozhodnutí. Zbavuji se návyku. Pokud se chci bavit, je zbytečné chlastat. Stačí jen přepnout mozek do stavu bavím se. Jsem zodpovědný za to, jak se teď cítím.
Užíval jsem si vše, co se ve mě dělo. Pozoroval jsem do detailů všechny pocity a následky včerejšího mejdanu. A přitom si pořád v hlavě přehrával, že bavit se můžu i jinak. Že záleží jen na mém rozhodnutí. A posílal nežádoucí hostující bubáky za někým povolnějším. U mě už skončili.
Dokážu cokoli, záleží jen na mě, co chci.
A je to 🙂 Od té doby mám klid. Někdy nepiju vůbec, občas si na nějaké akci dám pivo, horkou medovinu, nebo svařáka na zahřátí. A na další nemám chuť. Vše s vědomím možných následků a s vědomím, že vše záleží jen na mě.
Když si na své zkušenosti vzpomenu, občas mi přejede mráz po zádech. A jsem za ně vděčný. Nebýt jich a jedné další zkušenosti se závislostí na pozornosti jedné slečny, byl bych teď úplně jinde, než jsem. Určitě bych nemohl dělat to, co teď.
některé cesty vedou přes oheň
Přeju Vám úspěch na vaší cestě
Jan Čejka
Celkem hezky napsaný článek. Podle nadpisu bych soudila, že popíšete 1 – 20 konkrétních kroků, jak se závislosti zbavit Avšak trefně jste vystihl, že rozhodnutí přestat tkví pouze v naší hlavě a záleží především na chtíči a obrovské vůli spojené s vytrvalostí ve svém vlastním přesvědčení. Mnohokrát mi bylo vyčítáno, že jsem tento zásadní krok neudělala kvůli exmanželovi ani kvůli dětem, nýbrž to bylo pouze a jen mé vlastní rozhodnutí kvůli sobě a ne kvůli někomu jinému. Nechtěla jsem už být ovládaná jedem, nechtěla jsem přežívat, ale život si užívat.
Podle vašeho popisu ranních abstinenčních příznaků soudím, že jste ještě nebyl v tak kritické fázi a stavu ohrožujícím na životě. Já ano. Dá se říct že moje „předbíhaní“, aby mi nebylo „špatně“, trvalo v kuse téměř ¾ roku, kdy jsem během dne dokázala vypít láhev tvrdého na „absťák“, více než půl litru vína na chuť, pár piv na žízeň a i přesto stavy abstinence přicházely i během dne, než jsem se rozhodla pro 6týdenní „rekreaci“ na detoxifikační jednotce. Tam jsem mohla být přijata pouze pod podmínkou 0 promile. Ráno před dnem nástupu po posledním „dýchánku“ jsem nadýchala přes 3 promile, takže dostat se za 24 hodin na nulu byl opravdu oříšek. Nebudu tu popisovat stav delirium tremens, ano, zažila jsem jeho 1. fázi, alkohol mi zničil játra a srdce taky v ten den nevědělo, jestli mi zůstane uvnitř těla…
Je smutné, že okolí takového člověka vnímá jako odpad společnosti a přitom se nezeptá proč. Jistě, že důvodů jsem k pití neměla nemálo, chystám se je popsat v knize, aby jednou mé děti pochopily, proč v jejich životě došlo k určitým událostem…
Ale ani tím se nebudu obhajovat. Já tvrdím, že na světe neexistuje jediný důvod, proč pít. Každá situace se dá nějak řešit. Od jisté doby hledám na všem aspoň něco málo pozitivního a ačkoliv si ve chvílích nouze říkáme, že jsme v koncích, tak musím říct, že po nějaké době určitě zjistíme, proč se některé věci v životě takto musely stát. Někam nás to posune, něco nového se naučíme. Jsem hrdá, jak teď dokážu brát život s nadhledem, už se umím radovat z maličkostí a umím se povýšit nad malichernostmi. Však život sám o sobě je jedno velké celoživotní vzdělávání.
V únoru to budou 2 roky, co jsem se začala řídit větou: Člověk má jen 2 životy, přičemž ten druhý začíná ve chvíli, kdy pochopíme, že život máme jenom jeden.
Kompletně jsem změnila celý svůj život, vše řešila s čistou hlavou a to je strašně osvobozující!!! A ač si o mně pořád ti úzkoprsí lidé (oni ví kdo) myslí a budou myslet své, já jsem na sebe hrdá, co vše jsem zvládla, jsem hrdá, že jsem nedopadla jako můj otec, který boj s alkoholem dobrovolně vzdal a hlavně ve svých 30 letech můžu říct, že jsem konečně šťastná.
Prostě… vše zlé je k něčemu dobré 😉
Výborně Lenko, gratuluju ke změně 🙂
Děkuji a gratuluji i já vám 🙂
s alkoholem jsem nikdy problém nemela,ale to kouření proběhlo úplně stejne:) po 12 letech silnyho kuractvi ve me projel ten pocit ze je to k nicemu a ani zdraví nebo peníze nebyly tak silný důvod jako to te se chci cítit svobodne a nemyslet furt na to jestli u sebe mám cigara a zapalovač..a nejlepší je ze sem taky u sebe ještě měsíc nosila krabičku s 19 cigaretama.po měsíci jsem si jednu zapálila s kamoskou,ani ji nedokourila,tipls to v půlce a krabičku věnovala celou kamosce.uz je to 8let,od ty doby jsem si zapálila jen jednou v opilosti a hned na to se pozvracela..jsou to takový malý životní osobní vítězství který nás formují a posilují a posouvají dál..
Výborně, tak jsme to měli dost podobně 🙂